Historie SDH
Historie SDH Proseč pod Ještědem sahá až do roku 1889, kdy byla jednotka dobrovolných hasičů založena.
V současnosti však byl nalezen historikem a archeologem profesorem Mendózou v knihovně ve Vatikánu starý dokument, ve kterém se nalézají důkazy o tom, že samotné prvopočátky sboru sahají až do dob starého Říma a počátků křesťanství.
V listině lze dohledat informace o tom, že jistý hasičský útvar se nacházel na území samotného Říma. Založil jej ctihodný římský senátor, Marcus Plamenius Brutus, který jednotku vytvořil z několika desítek statných a chytrých otroků.
Ve starém Římě nebylo o požáry nouze a tak útvar získával stále větší a větší zkušenosti v boji s ohněm. Hasiči se tak stali brzy váženými a uznávanými odborníky. Ač otroci, získali za svá projevená hrdinství jisté výhody a odměny.
Největším problémem se však ukázal čas. Tedy čas od zaznamenání požáru a jeho nahlášení římským hasičům. Je nutno si uvědomit, že v té době žádné telefony ani vysílačky neexistovali. Bohatší měšťané si však dokázali poradit. Zřídili tzv. status požárního hlásiče. Byl to otrok, který byl cvičen v rychlém běhu a jeho jediným úkolem bylo být připraven k vyběhnutí na hasičskou zbrojnici. Takový otrok měl právo absolutního běhu a chodci měli povinnost uvolnit požárnímu hlásiči místo.
Otrok - požární hlásič byl oblečen v červeném hábitu a na hlavě měl modrou pokrývku. Na krku mu visel signální zvoneček, který upozorňoval okolí o jeho běhu a nutnosti uvolnit mu prostor pro jeho rychlý běh. Podobně pak na tom byli samotní hasiči, kteří pak běželi k nahlášenému ohni.
Římský senát posléze prosadil zákon, který nařizoval, že po deseti letech služby v hasičském útvaru se otrok automaticky stane svobodným občanem. A to se právě týkalo i 7 družstva, které bylo složeno převážně z Keltů. Ti, právě po deseti letech hasičské služby, získali svobodu a rozhodli se odejít zpět do své domoviny, zpět ke svým keltským kmenům.
A tak, po dlouhé a strastiplné cestě, došli jednoho večera stateční muži do míst, kde se dnes rozléhá českodubsko. Zde však informace starobylé listiny z Vatikánské knihovny končí a informace lze jen dohledat z místních ústních legend, které se zde tradují celá staletí.
Jistou stopu zde zaznamenal český historik, profesor Marek Plamenný, kterému se podařilo několik legend zachytit a zapsat. A právě jedna legenda hovoří o tom, jak jednoho dne do malého hradiště zvaného Keltský dub přišla skupina pěti mužů, kteří o sobě tvrdili, že jsou hasiči řemeslem.
Místní jim poskytli jídlo, pití a odpočinek. Na druhý den se skupina s místními rozloučila a vydala se směrem k horskému masivu do míst pod horským hřbetem, zvaným Rašovix. Terén však byl neschůdný a těžko prostupný. Muži se však nevzdali, popadli sekery a vytvořili si průsek až k horskému hřbetu.
Když to uviděli osadníci z Keltského dubu, velmi se divili a zvolávali: "Páni, to je proseč, ti to teda šikovně prosekali." A tak vznikl místní název, Na proseči, který později získala i vesnička na tom místě založená. Hasičům se již nechtělo dál putovat a tak se rozhodli zde usídlit a založit osadu. A jako první se rozhodli vybudovat požární zbrojnici, kterou považovali za důležitou věc.
Další legendy vypráví i o příchodu Slovanů a jejich vztahu k ohni, ale legendy se natolik rozcházejí v základních bodech, že je nelze považovat za důvěryhodné. Je však jisté, že s příchodem Slovanů na toto území se zde děly zajisté velké věci.
